V současné době se opět i mezi odborníky vyrojili optimisté, kteří na základě rozsáhlých observačních (pozorovacích) studií tvrdí, že středně zvýšený cholesterol neškodí. Příliš se nezabývají daleko průkaznějšími studiemi s podáváním léků snižujících cholesterol (statinů ale i dalších), ve kterých téměř bez výjimky snížení především „zlého“ LDL cholesterolu vedlo k významnému snížení závažných srdečně-cévních příhod, především srdečních infarktů.

V časopisu Téma se dokonce na titulní straně objevil článek zpochybňující rizikovost cholesterolu celkově. Zcela nepravdivě a dokonce v podtitulku v něm bylo zmíněno, že v IKEM byl učiněn objev, který tyto pochybnosti podporuje. Zároveň byly zveřejněny vybrané citace z odborné práce J. A. Hubáčka, pracovníka IKEM, který se touto problematikou zabývá. Nebyl však požádán o autorizaci ani o možnost dát citace do správného kontextu. Řada vyjádření je proto velmi zavádějících. I když konec článku je již poměrně vyvážený, nadpis a počáteční úvahy jsou zcela nesprávné. Proč je optimismus týkající se nebezpečnosti cholesterolu zcela neopodstatněný?

1. Protože ve zmiňovaných studiích autoři sledovali především prakticky nic neříkající celkový cholesterol. Škodí LDL cholesterol.
2. Protože sledovali celkovou úmrtnost. Vyšší LDL cholesterol Vás (při)zabije nejčastěji srdečním infarktem, nezpůsobí Vám ale rakovinu, zápal plic ani vážný úraz.
3. Protože nebezpečí LDL cholesterolu stoupá již od koncentrace kolem 1-2 mmol/l a tak nízkou nemáme na severní polokouli kromě nově narozených dětí (a ostatních savců) skoro nikdo. Zjednodušeně řečeno, pokud srovnáme jedince s hladinou LDL cholesterolu 3 a 4 mmol/l nemusí být v jejich riziku tak výrazný rozdíl, problém mají oba. Pokud je tedy koncentrace LDL cholesterolu nad 1-1,5 mmol/l můžeme být již ve výrazně zvýšeném riziku zmíněného srdečního infarktu. Záleží i na přítomnosti kouření, cukrovky, vysokého krevního tlaku apod. Nic na tom nemění fakt, že aterosklerózu a infarkty mohou kromě LDL částic způsobit i tak zvané remnantní lipoproteiny, které měříme především jako vyšší triglyceridy v krvi (Hanebný pancharti). Ty začínají v současnosti více nabírat na důležitosti, protože naše populace tloustne a má více cukrovky. Tím však není vyšší LDL cholesterol o nic méně nebezpečný.
4. Jak je popírání role (LDL) cholesterolu absurdní ukazuje následující příklad. Mor a tyfus by, doufáme, nechtěl dostat nikdo z nás, natož na ně zemřít.  Příčinou moru a tyfu jsou bakterie Yersinia pestis a Salmonella typhi. Ty léčíme antibiotiky. Obě choroby jsou stále smrtelně nebezpečné, pokud antibiotiky léčeny nejsou. Nic na tom nezměnil fakt, že nás v současnosti ohrožují daleko častěji jiná infekční onemocnění. Zcela analagicky tvrdíme, že nikdo z nás nechce zbytečně zemřít na srdeční infarkt a proto je nesmysl neléčit vysoký LDL cholesterol jenom proto, že se objevují jiné rizikové faktory aterosklerózy a srdečních onemocnění.

Závěrem lze říci, že tyfus a mor jsou poměrně vzácné, ale stále stejně nebezpečné nemoci – lze je se jim bránit důslednou hygienou, případně antibiotiky. Vyšší hodnoty LDL cholesterolu jsou v současnosti také méně časté, ale také stále stejně nebezpečné – lze je kontrolovat důslednou „hygienou životního stylu, především stravování“ a statiny, případně dalšími léky. Samozřejmě se objevují noví protivníci našich pacientů, potažmo medicíny, a to jak v oblasti infekčních onemocněních, tak v oblasti vzniku aterosklerózy. To však zdaleka nezamená, že ti starší přestali být nebezpeční. Proto cholesterolová lobby doporučuje stále léčit tyfus, mor a vyšší LDL cholesterol. 

Doc. MUDr. Jan Piťha, CSc.

Článek z časopisu Téma (časopis Téma, č. 32, ze dne 7. 8. 2015, vydavatelství Mafra, a. s., strana 9-14), na základě kterého byl napsán tento příspěvek, najdete zde.