slovník A B C D E F G H CH I K L M O P R S T V Z Ž

Celiakie je onemocnění, které vzniká na autoimunitním podkladě (to znamená na podkladě tvorby protilátek proti strukturám vlastního těla) a které je nastartováno nepřiměřenou reakcí organizmu na lepek obsažený v některých obilovinách. V této souvislosti je onemocnění někdy ve zkratce charakterizováno jako nesnášenlivost lepku. Při celiakii dochází k poškození sliznice tenkého střeva touto autoimunitní reakcí, což může vést k těžké podvýživě, průjmům, vzniku osteoporózy nebo zvýšenému riziku maligních nádorů. Přestože první zmínky o této nemoci lze najít již v literatuře starého Řecka, popsána a objevena byla až koncem 19. století (S. Gee). Ke zjištění významu lepku na vznik celiakie dochází až po 2. světové válce (K.W. Dicke, van de Kamer). Prevalence neboli výskyt onemocnění se pohybuje okolo 1:200-250, což znamená, že pravděpodobný počet nemocných v České republice je přibližně 40 000, v současné době je sledována asi pouze desetina z nich.

Celiakie, dříve považovaná za onemocnění dětského věku, má své vážné důsledky také v dospělosti. Typickými příznaky celiakie jsou v dětství průjmy, nafouklé bříško, zhoršení prospívání dítěte, porucha růstu a přibývání na váze. U dospělých se kromě objemných mastných stolic projevuje též hubnutím, bolestmi břicha a vznikem podvýživy. Takových nemocných však ubývá a častěji se vyskytuje onemocnění s netypickými příznaky (např. netypická bolest břicha, únava) nebo onemocnění zcela bezpříznakové. Pak se celiakie může projevit až příznaky komplikací, například perforací střeva, vznikem nádorového onemocnění či zlomeninou kostí při osteoporóze. Kožní manifestací celiakie je Duhringova herpetiformní dermatitida, která se projevuje vznikem svědících puchýřků na typických místech – v oblasti loktů a kolen, ve vlasaté části hlavy. Tyto puchýřky nereagují na běžné masti, ale na bezlepkovou dietu a sulfony. Celiakie se může sdružovat s dalšími autoimunitními chorobami, jako je cukrovka závislá na inzulínu, autoimunitní thyreoiditida – zánět štítné žlázy a další nemoci. Vyskytuje se častěji například u pacientů s Downovým syndromem a u příbuzných pacientů s celiakií.
Vzhledem k tomu, že stoupá množství pacientů s bezpříznakovým průběhem, je nutné po nich aktivně pátrat právě v rizikových skupinách a u pacientů s příznaky typickými pro celiakii (cílený screening celiakie). Při podezření na toto onemocnění nebo v rámci screeningu se provádí vyšetření krve, ve které se zjišťují charakteristické protilátky. Diagnózu celiakie nelze postavit, pokud není proveden odběr vzorku (biopsie) tenkého střeva a není prokázáno poškození sliznice. Provádí se enterobioptickou kapslí (u dětí) nebo při gastroskopii a enteroskopii (u dospělých).
Příčinou problémů u celiakie je reakce protilátek proti buňkám sliznice tenkého střeva (enterocytům) spuštěná lepkem. Kauzální (příčinnou) léčbou je proto bezlepková dieta. Vzhledem k tomu, že celiakie je onemocněním trvalým, celoživotním, je nutné trvalé dodržování bezlepkové diety. Po nastavení diety dochází k úpravě příznaků, mnohem později i k obnovení struktury sliznice tenkého střeva, k normalizaci protilátek (sérologických markerů). Nedodržování bezlepkové diety se nemusí ihned klinicky projevit, ale může již docházet znovu k poškození sliznice tenkého střeva s rizikem vzniku komplikací. Ke komplikacím celiakie patří refrakterní sprue, ulcerativní jejunoileitida a maligní IgA lymfom tenkého střeva, což jsou těžká poškození tenkého střeva, možnost zvýšené frekvence nádorových onemocnění, chudokrevnost, zlomeniny na podkladě osteoporózy – prořídnutí kostí.

Bezlepková dieta spočívá v zákazu požívání některých obilnin – pšenice, žita, ječmene a ovsa a veškerých výrobků z nich vyrobených. Správně připravená bezlepková dieta je plnohodnotná co do obsahu energie, živin, mikronutrientů (stopových prvků i vitaminů), může být i dostatečně pestrá. V úvodu léčby je v některých případech nutné substituovat vitaminy či některé minerály, především železo nebo vápník,
u nejtěžších případů podat umělou výživu – enterální výživu sondou do žaludku či střeva, případně při selhání střeva – výživu parenterální – do žilního řečiště s vynecháním trávicího traktu.
Při správně dodržované bezlepkové dietě dochází v průběhu několika týdnů ke zlepšení příznaků, k obnovení sliznice tenkého střeva dochází mnohem později – v závislosti na stupni poškození. V dětském věku může dojít k obnově do 3 měsíců, u dospělých až v průběhu 6 měsíců či později.
Největším problémem v současné době je diagnostika – přibývá onemocnění bezpříznakových a s minimálními příznaky, proto je nutné zavést cílený screening celiakie v rizikových skupinách (např. příbuzní pacientů s celiakií, cukrovka závislá na inzulinu, další autoimunitní onemocnění, další rizikové stavy a diagnózy). Dalším problémem je finanční náročnost bezlepkové diety, kterou zdravotní pojišťovny (na rozdíl třeba od Slovenska či Itálie) nehradí, přestože se jedná o kauzální léčbu celiakie.
•Bezlepková dieta
•Testování potravin na obsah lepku
•Slovníček pojmů