slovník A B C D E F G H CH I K L M O P R S T V Z Ž

FAO/WHO definuje fortifikaci/obohacování potravin jako přídavek jedné nebo více esenciálních živin za účelem prevence nebo odstranění prokázané výživové deficiente živin u obyvatelstva, resp. jeho určité skupiny. Esenciální živinou je látka běžně spotřebovávaná jako složka potravy, která je potřebná k růstu, vývoji a zachování zdraví, a kterou organismus nedokáže v odpovídajícím množství syntetizovat. Mimo pojem fortifikace se používají pro přidávání mikroživin i další termíny, především restituce (obnovení), standardizace a suplementace. Restituce představuje přídavek těch esenciálních živin, které se ztratily během výroby, skladování a manipulace s potravinou, a to v množství, kterým se docílí úrovně původní potraviny před zpracováním. Standardizace znamená přidání živin do potraviny tak, aby se vyrovnaly přirozené odchylky, suplementace se přidávání takových živin, které nejsou v potravině původně obsaženy, nebo jsou zde pouze v minimálním množství. Pokud se do potravin přidávají výhradně vitamíny, jedná se o vitaminizaci. Většinou se ale vitamíny nepřidávají samotné, ale s dalšími mikroživinami, takže se obecně hovoří o fortifikaci.

V ČR se v současné době vitaminizují nejrůznější nápoje, oleje, těstoviny, cukrovinky, cereální tyčinky sušenky či speciální dietetika. Zvláštní skupinu potravin tvoří výrobky pro kojeneckou a dětskou výživu, jako jsou instantní cereální kaše, polévky a dětské ovocné výživy doplněné vitamíny. Legislativně je obohacování ošetřeno ve vyhlášce č. 53/2002 Sb., podle níž je k obohacování bez speciálního schvalování povoleno používat následující vitamíny a minerální látky: vitamin B1,B2, C, E, kyselina listová, niacin, beta-karoten, draslík, hořčík, vápník, zinek, měď a jód, a to do výše hodnoty stanoveného percentuálního podílu referenční látky. Povinná fortifikace je pouze u některých druhů potravin (u nás například obohacování jedlé soli jódem)

Přidávají se i jiné látky
Zejména v posledních letech sílí trend přidávat do potravin další látky, například extrakty rostlin, aminokyseliny či přímo proteiny. Jejich přídavek obvykle doprovází tvrzení, že daná látka a potravina, která ji obsahuje, mají dobrý vliv na zdraví spotřebitele. Tyto látky jsou většinou v potravinách přirozeně přítomné, někdy se do nich přidávají ve větším množství. Dnes máme jen velmi malé vědecké podklady, abychom určili, zda jsou tyto látky zdravotně nezávadné, pokud se používají ve velkých množstvích. Proto existuje nařízení EU, které stanovuje postup pro podrobné prozkoumání a v případě nutnosti i omezení nebo zakázání používání jiných látek než jsou vitaminy a minerály, jejichž přídavek k potravinám může vést k nadměrnému příjmu těchto látek. Za nadměrný příjem se přitom považuje spotřeba vysoce převyšující tu, která se obvykle dá očekávat při konzumaci normální skladby stravy a která může znamenat potenciální riziko pro konzumenty. Látky, kterých se to týká, hodnotí EFSA a rozhodnutí o eventuálním omezení přijímá Evropská komise a členské státy při jednání Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat. Tento výbor také na základě vědeckých podkladů od EFSA určuje minimální a maximální přídavek různých nutrientů do potravin.