Bc. Tamara Starnovská a RNDr. Pavel Suchánek – členové Fóra zdravé výživy – spolupracovali na přípravě článku k pitnému režimu pro novinky.cz.

Horko snáší mozek velmi špatně

Vysoké teploty nedělají dobře nejen kardiakům, ale ani lidem, kteří jsou jinak zdraví. Podle neurologů velmi zatěžují naše mozky, což ovlivňuje naše chování. Dost často jsou tak lidé v horku neurvalí, vystresovaní až agresivní.

Díky dokonalé souhře termoregulačních mechanismů udržuje člověk více méně stálou teplotu v těle uložených orgánů. Centrem regulace je zadní část hypotalamu. Zde jsou neustále propočítávány hodnoty přicházející z centrálních termoreceptorů reagujících na teplo a chlad v přední části hypotalamu a samozřejmě také z periferních „stanic“ umístěných v kůži.

Na signál „je příliš horko“ tělo reaguje rozšířením podkožních cév. Nadbytečné teplo je tedy předáno do krve a s její pomocí přeneseno na povrch těla, kde jsou aktivovány potní žlázy a zahájen proces ochlazování odpařováním. Čím déle se tělo ochlazuje, tím pro mozek hůře.

„Jestliže je nutné posílat více krve do kůže, zbyde jí méně pro mozek. To má negativní vliv především na frontální lalok, tedy tu část, která kontroluje emoce a impulzivitu,” vysvětluje neurolog MUDr. Martin Jan Stránský z Polikliniky na Národní v Praze.

„Krev samozřejmě chybí i dalším orgánům. Například srdce musí kvůli sníženému zásobování krví rychleji pumpovat, aby stačilo okysličit všechny buňky v těle. To vše má na člověka negativní fyzické i psychické dopady. Cítíme se unavení a pomaleji pracujeme, snáze se naštveme, pomaleji přemýšlíme a hůře se rozhodujeme. Častěji tak dochází k nedorozumění a ke konfliktům v práci i doma,“ dodává specialista.

Ideální teploty

Kůže je schopna si zajistit správnou termoregulaci při zevních teplotách 19 až 31 stupňů Celsia. Při nižších teplotách je výdej tepla snížen a při vyšších zvýšen.

Ideální teplota je pro lidi, již si chtějí užít pohodovou dovolenou, 28 stupňů, pro lehce pracující 25 stupňů a při fyzické zátěži okolo 15 °C.

K ochlazení v našich klimatických podmínkách přitom nepotřebujeme klimatizace a další výdobytky moderní doby. Stačí být ve stínu, kde jsme obklopeni vzduchem, který je chladnější než naše tělesná teplota, protože teplo ztrácíme i při přenosu do orgánů krevním oběhem. Pokud je venku kolem 31 stupňů, pak stačí obyčejný ventilátor, který nahrazuje teplý a vlhký vzduch v bezprostředním okolí těla chladnějším a sušším.

Při velké fyzické námaze nebo při pobytu v horkých jižních zemích, kde teplota prostředí přesahuje 37 stupňů Celsia, to ale stačit nemusí. Proto tělo přidá pocení. I to má však své limity související především s vlhkostí vzduchu. Jakmile totiž vlhkost dosáhne určité hodnoty, přestane se vyloučený pot z těla odpařovat a ochlazování těla se tak zpomalí nebo docela zastaví. Proto člověk mnohem lépe snáší při správném pitném režimu suché horko (například v poušti) než horko v místech nasycených parami (třeba v tropické džungli).

Nebezpečí pro děti a seniory

Především nemluvňata nemají ještě zcela vyvinutý termoregulační systém a ochrana hlavy čepičkami je příliš neochrání.

„Tím, že mimino nemůže mluvit, musíme přemýšlet za něj a bedlivě udržovat nejen hydrataci, ale i chránit jej před spálením sluncem. Přehřátí poznáte podle toho, že dítě je buď mdlé, nebo neklidné, není tedy své,“ konstatuje MUDr. Stránský.

Když je tedy venku okolo 30 stupňů Celsia, je lepší vydržet raději doma v chládku a s dítětem jít na procházku buď ráno či později k večeru.

Tělo starších lidí daleko hůře hospodaří s tekutinami než v mladším věku. Nedokáže nastavit úsporný režim a zadržet vodu, ledviny jsou méně schopné koncentrovat moč. Starší, a tedy i tenčí kůže, odpaří více tekutin, aniž by senioři měli pocit, že se potí.

Podle primářky pražského Gerontocentra Ivy Holmerové mají někteří senioři i při vysokých teplotách paradoxně pocit chladu. Je to dáno tím, že se jim neprokrvují konečky končetin.

“Senioři by se tak ve vedrech neměli řídit jen svými subjektivními pocity, ale měli by si více všímat toho, co je na teploměru, a měli by každou hodinu vypít skleničku vody,” radí nutriční terapeutka Tamara Starnovská.

Pozor na dehydrataci

Doplňovat tekutiny až v okamžiku, kdy pocítíme žízeň, je nesmysl. V takové chvíli už totiž naše tělo může být dehydratováno.

Mezi časté projevy dehydratace patří bolesti hlavy. „Tato bolest je způsobená nedostatkem tekutin, v důsledku čehož je krev hustší, a aby ji cévy mohly transportovat, musí zvětšit svůj průměr, takže pokud je v cestě kost, tlačí na ni, což způsobuje právě bolest hlavy,“ vysvětluje náš přední odborník na výživu Pavel Suchánek.

Proto i mírná dehydratace chronické povahy může zvýšit riziko vzniku infekcí močových cest, ledvinových kamenů a mrtvice.

Zdroj článku: www.novinky.cz.