slovník A B C D E F G H CH I K L M O P R S T V Z Ž

Žijeme v zemi, která nemá problémy s hladem, spíše naopak. Mnohdy se však dopouštíme velkých chyb v našich stravovacích zvyklostech. Patří k nim vysoký energetický příjem způsobený nadměrnou konzumací tuku, ale i cukru, dále alkoholu a také vysokou spotřebou kuchyňské soli.
Sůl kuchyňská je sloučenina sodíku (Na) a chlóru (Cl). Sůl je velmi populární při zvýrazňování chuti pokrmů a při konzervování potravin. Pro naše zdraví je však přílišný konzum soli nevhodný. 2,5 g soli obsahuje 1 g sodíku.

Sodík zadržuje v těle vodu a zvyšuje krevní tlak. Vysoký krevní tlak zatěžuje srdce, nepříznivě působí na cévy a má úzký vztah k vzniku mozkové mrtvice a srdečního selhání. Je to snad dost důvodů proč máme v zájmu svého zdraví snížit spotřebu soli.

Zvyknutí na méně slanou chuť, je možné. Zvýraznění chuti lze velmi dobře dosáhnout pomocí různých bylinek, hub a vhodnou volbou potravin k přípravě pokrmů. Mlsat můžeme sušené ovoce a ořechy, což našemu zdraví velmi prospěje zejména v zimních a jarních měsících. V ostatním období sáhněme po čerstvém ovoci a zelenině. Proč ne třeba mrkvový salát s jablkem? Je zcela na našem rozhodnutí, zda chceme být zdraví až do vyššího věku, či ne.

Pro správnou funkci chemických pochodů probíhajících v lidském těle se za dostatečný považuje příjem soli kuchyňské v množství 1 g denně. Za bezpečnou, zdraví neškodnou dávku pro většinu z nás je považováno 6 g, maximálně 8 g denně. Průměrná spotřeba v naší populaci činí asi 15 g denně. Není proto divu, že vysokým krevním tlakem u nás trpí tolik obyvatel.

Denní potřeba minerálních látek, tudíž i sodíku se liší podle životního stylu. Intenzivní sportovní výkony jsou spojeny se zvýšením metabolismu, pocením a tudíž větší ztráta soli i minerálních látek, proto je nutno denní dávku zvýšit. Také při horečnatých onemocněních nebo silných průjmech je třeba zvýšit i spotřebu soli.
Naopak při onemocnění ledvin, obezitě, při některých chorobách srdce, vysokém krevním tlaku, je mnohdy nutno sůl z potravy omezit.

Návyk na slanou chuť se vyvíjí postupně. Pokud není v rodině zvykem solit hodně, děti si tento zvyk neosvojí a k uspokojivému pocitu slané chuti jim potom postačí daleko menší dávka soli než dítěti, které od malinka dostávalo často uzeniny, u televize s rodiči jedlo solené oříšky nebo chipsy a po vzoru dospělých si polévku solilo ještě než ji ochutnalo. Mimochodem tento zvyk je mezi námi velmi rozšířen – všimněte si spolustolovníků v restauracích a jídelnách.

Sůl je obsažena v mnoha potravinářských výrobcích, zejména v uzenářských a v konzervovaných potravinách. Velkým zdrojem kuchyňské soli jsou samozřejmě také veškeré (velmi oblíbené) solené pochoutky typu chipsů, slaných tyčinek a solených oříšků.
Sodík je obsažen také v různých typech solí, které jsou prodávány jako mořská sůl, případně alpská sůl. Rozdíl proti běžné kuchyňské soli je v obsahu dalších minerálních látek a ve vzájemném poměru těchto látek. Vždy se informujte na obalu, jaké je složení příslušného výrobku.

Doporučené způsoby snížení spotřeby soli:
• Snížíme postupně množství soli přidávané do pokrmů při jejich přípravě
• Nepřisolujeme hotové jídlo, ani solí ani tekutým kořením.
• Používáme základní potraviny obsahují málo soli jako obiloviny, mouka, brambory, rýže, zelenina, mléko, maso.

Jak vybírat potraviny při nákupu:

• Musíme si uvědomit, že již konzumací výrobků potravinářské průmyslu se do našeho organismu dostává 50 % doporučeného denního množství soli.
• Pečivo „zdobené” solí nekupujeme, stejně sůl nalepenou na různé druhy slaných tyčinek
• Uzeniny, salámy, masové konzervy obsahují 2 – 3 g, ale mnohdy až 10 g soli ve 100 g výrobku
• Sýry 2 – 4 g / 100g, chléb a pečivo 0,4 – 0,7 g/100 g.
• Značné množství soli obsahují také zeleninové konzervy a zeleniny v kyselých nálevech
• Málo je známo, že velký obsah sodíku je také v ochucovadlech, jako je glutamát sodný typ Vegeta koření, polévkové koření, polévkové kostky, déle prášek do pečiva, kakao v prášku, tudíž i čokoláda a některé minerální vody.